Rok 2013

Absurdní divadlo je jediný druh umění, který ukazuje svět realisticky.                                               Gabriel Laub

One Man Show

Rok českého absurdního divadla 2013 začal novoročním projevem prezidenta republiky. Pokud si vzpomínám, nešlo o nijak výrazný herecký výkon ovšem obsah částí obecenstva zatřásl (V. K. tedy Thálii nikoli, ale Radoka dostat mohl). O amnestii již bylo napsáno dost, tak chci jen znovu stvrdit svůj pohled na celou akci – nebyla to pomoc přátelům, snaha udělat nějakou lumpárnu a podobně, byl to (naprosto nevydařený) pokus o důstojný odchod z politiky. Prostě divadlo.

Tuhle rundu platím já

Velmi brzo následoval další (lidový) kus, tentokrát mnohem důležitější pro široké publikum – prezidentské volby. Divadelní prostředky, které tady byly použity zcela nepřehlédnutelně, byly však druhotné, protože zde šlo o výsledek. Poslední fáze kampaně a výsledek samotný jsou podle mého názoru hodně ovlivněny tím, že mnohem více voličů bychom našli v hospodách než v divadlech. Je to smutné, avšak je to realita.

Commedia dell‘arte

Následné nastolení nového panovníka, a různé tomu příslušející rituály měly v sobě mnoho divadelních prvků a tentokrát šlo o prakticky čistou komedii. V době, kdy je čistota žánru nedosažitelnou metou pro většinu umělců, jde  o inspirativní příklad. Některé epizody vyšumí, některé zůstanou v transformovaných anekdotách, termín “viróza” by se mohl chvíli udržet sám o sobě. Viděl jsem Svobodovu parafrázi na Krále Ubu, docela drsárna, ale vlastně to ani není zábavné. Vtipnější je totiž Ubu M. Z. osobně naživo.

Romance

Případ manželů Nečasových patří primárně do romantických příběhů (které bývají dobře navštěvovány), že se z toho stalo absurdní politické drama je souhra okolností. Smutné je, že velký tyátr měl tak nepříjemné důsledky pro mnoho obyvatel této země. Je to však i dojemné. Přes všechny komické a trapné prvky se domnívám, že Petr Nečas byl jedním z nejrozumnějších i nejslušnějších lidí v české politice, hercem je však mizerným, nestačil by ani na malou roli v Hronově. Navíc – soudě podle toho jak se chová teď, je trochu náladový. Je zjevné, že tato kombinace není dostatečnou aprobací pro premiéra země.

Kabaret

Jmenování a chod nové vlády byly provázeny drobnými kabaretními epizodami, které však byly po zásluze rychle zapomenuty. Je symptomatické, že se týkaly taky jmenování šéfů velkých kulturních institucí a pěkné je, že následkem toho má Národní divadlo konečně ředitele.

Thriller

Na závěr bych chtěl zmínit příběh detektivní, byť s velkou dávkou psycha. Jde o představení typu Perry Mason, což se na divadle moc nedělá, neboť show probíhá z devadesáti procent v soudní síni, a to je otravné a nudné. Stejný je proces s Davidem Rathem. Že se nechce přiznat chápu – podle slov právníků by mu to v této fázi snížilo trest o cca půl roku. Že pořádá tiskové konference a chodí do televize vykládat o teplé vodě ve vězení je na diagnózu, ale nešť. To, že mu média (i veřejnoprávní) dávají tolik prostoru je však TRAPNÉ a ÚCHYLNÉ.

P.F. 2014