Informace

Všeho na světě je příliš moc. Dřív bylo moc akorát Číňanů a to se dalo vydržet, protože byli daleko. Dnes je moc všeho a Číňani jsou blízko. Nejhorší a nejlepší je na tom to, že je i příliš mnoho úžasných jevů, krásných věcí a žen - v tom posledním zmíněném případě to však nevadí.  

Kolem nás poletuje spousta informací. Dostávají se k nám lehce a my na ně snadno můžeme dosáhnout – jen vlastní lenost a jiné neschopnosti nám v tom zabraňují. Větším problémem ovšem je, jak všechny tyto vjemy roztřídit, vybrat z nich, co je pro nás vhodné a potřebné. Čím jsme starší, tím lépe to umíme rozpoznat, protože většinou nemáme sílu ani chuť zabývat se věcmi zbytnými, tj. zbytečnými.

Když rychle potřebuji údaj, který doplní skládačku, jíž se zabývám, je pro mě internet největším vynálezem naší doby, když vidím, jak publikum vesele stahuje to, co autoři nechtějí zadarmo poskytnout, můj pohled se mění. Když sleduju nejnovější zprávy a uvědomuju si jak rychlost přenosu může zachránit lidské životy, jsem nadšen z doby, ve které žiju, když mi stránky zamoří nabídka bulváru, jsem otráven a chci na pustý ostrov. Ovlivněn tou strašnou záplavou údajů jsem se prostě naučil mít na některé jevy více názorů - to je velmi výhodné.

Informací máme k dispozici čím dál víc. Obohacují naše znalosti o různé zatáčky a ornamenty, ale v zásadních věcech naše poznání příliš neposunuly, snad jedině v tom, že lépe chápeme, proč stále víme tak málo. Učíme se je zpracovávat a různě s nimi zacházet, ale nejhůře nám jde to třídění. Nikde, a už vůbec ne ve školách, se neučí metodika, jak se zbavit balastních vjemů, které nás denně atakují a jak rozpoznat, které potřebujeme a které nikoli. Dokonce i když se rozhodneme a uděláme svůj výběr, ty zbylé nás nenechávají na pokoji a útočí dál na naše útlocitné smysly.

Takže mám takový nápad.

Nejdříve pořádně vyčistím vlastní mozek a utřídím myšlenky. A začnu provozovat kurzy zabývající se řazením informačních priorit a vydělám majlant. Odjedu na pustý ostrov a po zbytek života se nepřipojím na internet.

Tento článek vyšel v Divadelních novinách.