Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Letní příběh

Letní povídka pro Víkend MF DNES                                                                                                         Seznámili jsme se na plovárně, Martina vypadala v plavkách výborně a její sedmileté dcera se mě pořád na něco ptala, seděl jsem s nimi celé odpoledne. Sešli jsme se ještě párkrát, ukázalo se, že je rozvedená, a tak jsem jednou u ní zůstal přes noc.

K sexu sice došlo, ale nějak se to celé nepovedlo, asi to byla moje vina, jsem trochu mamlas, oba jsme však chápali, že pro sebe nejsme zrozeni. Jedině ta její dcera – jmenovala se  Pavla – byla z našeho rozchodu rozmrzelá, já jsem ji totiž bůhví proč bavil, nebo to byla jen absence mužského prvku v rodině?

Odstěhovaly se kamsi do jižních Čech, neviděl jsem je mnoho let, ale pak mi Pavla napsala. Že přijede do Prahy, jestli bych se s ní mohl sejít, což mě sice překvapilo, ale i potěšilo, no a taky jsem byl zvědavý, co chce, jak vypadá a tak.

Byla trochu ruka noha, jenže měla takové to kouzlo, co mají jenom některé ženy, takové, které si pamatujete dlouho, což jsou ty, které vás nechtějí vůbec anebo vás velmi brzo opustí. Pověděla mi, že bude chodit na gymnásium Nad Štolou, a že bude bydlet u babičky. Byl začátek září, letní slunce do nás pražilo, rozešli jsme se až k večeru a já jí nechal telefon, kdyby něco potřebovala.

Zavolala asi za čtrnáct dnů. Že je úplně ohromená z Prahy, kde sice vyrostla, ale kde několik let vůbec nebyla. Zeptal jsem se na babičku a dozvěděl se, že ta je ráda, že ji má u sebe a sama jí Prahou provádí a ukazuje všechna ta velkolepá místa. Poslední informací bylo, že má za týden patnácté narozeniny, jestli bych je nechtěl s ní oslavit. Řekl jsem, že si ještě zavoláme a šel jsem plavat, léto 1989 bylo opravdu horké.

O dva dny později jsem slíbil, že přijdu. Dala mi adresu bytu na Vinohradech, já koupil dvojitou porci růží a pozdního zářijového odpoledne jsem zvonil u bytu se jmenovkou Jiřina Staňková.

Otevřela Pavla a s omluvným úsměvem mi sdělila, že babička je v nemocnici, nic vážného, ale pár dní tam pobude. Odebrala mi kytice, chvíli jsme plkali a jedli chlebíčky. Po nějakém čase přišla s lahví šampaňského, tedy Bohemky samozřejmě, jestli bych nemohl bouchnout bublinky na počest jejího vstupu do dospělého života. Říkal jsem jí, že dospělá zdaleka není, ale zároveň jsem byl dost udiven nebývalou mírou zralosti jejího chování i uvažování. Takže když mi po několika hodinách řekla ono sdělení, nebyl jsem zdaleka tak překvapen, neřku – li vyděšen, jak bych sám od sebe očekával. K tomu sdělení – jednalo se v podstatě o návrh – mohu říct, že jsem o něčem podobném slyšel poprvé v životě, ale zároveň to na mě působilo tak logicky, jako bych podobné situace zažíval denně. Opravdu zvláštní.

Stalo se mi už víckrát, že jsem naprosto neodhadl chování lidí, i mí rodiče mě uměli překvapit a já jejich překvápka špatně snášel. Nejsem žádný velký empatik a musel jsem se se svou poněkud sedláckou tupostí naučit zacházet. Na neobvyklé jevy a situace jsem se snažil reagovat záměrně odtažitě, učil jsem se ničemu se nedivit. Což se mi teď hodilo.

Pavla mi oznámila, že od svého dětství je rozhodnuta přijít o panenství se mnou, s mou osobou. A jestli dnes, v den její občanské dospělosti - myslela tím asi první den beztrestnosti sexuálního styku - bych se s ní nemohl pomilovat, dokonce se mi zdá, že použila přímo tohle slovo. No. Díval jsem se jí do očí a pokusil se nahodit nevěřícný výraz, jenomže já jsem mizerný herec, působil jsem asi spíše trapně. Byl jsem lehce opilý, a když se mi posadila na klín, úplně mi zvlhly oči. Ne, nešlo o žádné drama, nevzdouvaly se vlny oceánu – to až později - pomalé postupné vzájemné svlékání, vytvářelo napětí, ale krásně ospale příjemné a uklidňující. A šlo to dál. Nadýchanost doteků jejích rukou připomínala cukrovou vatu, kterou jsme si kdysi kupovali na pouti. Polštářky jejích dlaní a spodních částí posledních článků prstů měly povrch jako hedvábně mechový náševníček mé druhé babičky, té, ke které jsem jezdíval, když se rodiče hádali, což bylo docela často. Když se mě poprvé dotkla ústy, měl jsem pocit, že vyletím na Měsíc za Baronem Prášilem, takhle neskutečná byla. A pokračovalo to ve velkém stylu, nepotřebovala mou aktivitu, jen mírnou spoluúčast, ale ta se stávala pro mne čím dál tím větší slastí. Jemně jsem ji hladil po vnitřní straně stehna a nemohl jsem spustit oči z té nádherné kůže, poseté drobnými chloupky, které zářijové slunce obarvilo do zlatova. Byl jsem úplně v transu. Měla velmi krásné tělo, nesmírně půvabný, byť trochu neohrabaný pohyb paží a voněla čerstvou vanilkou. Úplně boží. A potom… no to snad ne!

Ó bohové olympští, sestupte na Zem a pohleďte, jak nicotně jste zatím žili! Takhle mimořádně nadaná? Ta že je po matce? Je zjevně po otci, a to musel být velký čtenář Kámasútry. Nebyl to muzikant? Básník? Panebože, tohle jsou vskutku prvotřídní geny!

Trvalo to dlouho, vlastně ani nevím jak, ale zdálo se mi, že jsem tam byl týden. Ve skutečnosti jsem odešel ještě za světla, to si pamatuju, protože jsem chodil několik hodin po Riegráku a v hlavě mi zněly básně. Taková abstraktní, neukotvená lyrika, slova poletovala mým mozkem jako čerstvé peří a zároveň jsem v dáli slyšel temné mručení lovců mamutů, když se s kořistí vraceli domů ke svým ženám. Usnul jsem ten den velmi pozdě.

Ovšemže jsem byl pár dní silně pod vlivem této pro mě zcela neobvyklé příhody, ale pak jsem si řekl, že ji musím pustit z hlavy. Vždyť to si ani nemá cenu pamatovat, copak něco takového můžete vyprávět vnoučatům? Ani za pár týdnů jsem to však nevytěsnil, a tak jsem se šel podívat k tomu jejímu gymplu. Dva dny jsem ji vyhlížel a nic. Podle příjmení matky ji nikdo neznal, ale mohla se jmenovat jinak a moje obejdování u školy bylo dost trapné, takže jsem se radši smířil s neúspěchem. Jenže můj neklid vzrůstal a časem začal hraničit s posedlostí, chápete, pro mě to byl naprosto unikátní případ.

Jel jsem tedy do toho vinohradského bytu. Šel jsem po známých schodech, kolem výklenku ve zdi, který byl původně možná určen pro sošku madony, ale stála tam hnusná váza, je to smutné, jak se vkus lidí mění. Přišel jsem k masivním dveřím, vztáhl ruku ke zvonku a všiml jsem si, že je na něm úplně jiné jméno. Žádná Jiřina Staňková, ale Miloš Tesařík. Ruka mi podvědomě klesla, prohlídl jsem si dveře – všechno se zdálo v pořádku. Kromě toho jména. Sešel jsem o patro níž, tam bydleli Sobotovi a o patro výš generál Šimíček. Vyšel jsem ven, no je to ten barák, to je jasný, šedivá omítka, popelnice ve vstupní chodbě, jsem snad blázen? Šel jsem se podívat o ulici výš i níž, doprava, doleva, přece nejsem takový cvok? Nakonec jsem zazvonil na pana Tesaříka.

Když o tom dnes přemýšlím, vybavují se mi věci pochopitelně jinak, zdá se mi, že to vše trvalo pár minut, ale myslím, že ve skutečnosti jsem chodil kolem toho domu několik hodin. Jako v té ruské divadelní hře, kdy se chlapík probudí v panelákovém bytě, který je úplně stejný, jako ten jeho, jenže je v jiném městě, kam ho opilého jeho kamarádi ze srandy převezli. Celé představení zjišťuje, co se to vlastně stalo.

Takže když pan Tesařík otevřel dveře, viděl asi dost vyděšený ruský ksicht, a ten se ho navíc opakovaně ptal, jestli je doma Pavla, eventuálně paní Staňková. Pan Tesařík o zmíněných osobách nikdy neslyšel, což ksichtu po úvodních zdvořilostech několikrát vmetl do tváře. Na otázku, jak dlouho tady už bydlí, si jemně promnul knírek a s výkřikem – Tak dost! – dveře zabouchl.

Nevím, jak dlouho jsem tam stál, až později, doma při deváté slivovici jsem začal trochu chápat výsostně existencionální problém Pavly. K ránu se mi zdálo jasnější, proč to udělala i proč pro tento akt zvolila zrovna mě. Fixace dívek na milence jejich matek je ostatně známou banální skutečností a dám krk, že Martina své dceři nevykládala podrobnosti ze svého intimního života. To se jen některé věci propojily samy, tak jak to bývá, nezávisle na našich přáních, záměrech a předpokladech. Sakra, že ale ty mladý holky umějí být důsledný. Jak se Pavla dostala do bytu pana Tesaříka, se už sotva někdy dozvím, ale při jejích schopnostech si dovedu představit leccos.

S oběma ženami jsem se už nikdy nepotkal, ale mezitím se stala spousta věcí, například byl převrat, vyhráli jsme v Naganu, venku zuří boj o ekonomický růst, po Praze běhají Číňani a americký prezident je černoch. Ty dvě koroptvičky možná bydlí v Praze, ale taky třeba na Novém Zélandu. Řeka života se rozlévá do různých delt, vzpomínky pod nánosy dalších příběhů trochu blednou, ale to víte…

Sedím doma a dívám se na dopis, který mi Pavla tehdy poslala.

Kdybyste někdo o těch dvou věděl, dejte mi, prosím, vědět.

Autor: Zdenek Merta | pondělí 22.7.2013 21:41 | karma článku: 22,69 | přečteno: 1292x
  • Další články autora

Zdenek Merta

Berme to vážně

Jsem hudební skladatel a spíše se mi vede, čímž chci zdůraznit, že toto není lamentace. Mí přátelé říkají, že kdybych se choval trochu rozumněji, bral by mě už kdekdo vážně. Tak jak nás vlastně berou? Například mocní a bohatí. Nebo stát, který různé segmenty tvorby subvencuje z principu. A co ti, které umění vůbec nezajímá?

26.6.2014 v 17:14 | Karma: 10,54 | Přečteno: 652x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Divadlo a film

Poslední roky čtu velmi málo divadelní recenze. Do značné míry je to tím, že se mi zhoršil zrak a nenosím brýle, což se ukázalo jako výhodné - míň se rozčiluju. Ale jinak čtu, například včera hodnocení účastníků různých zájezdů na internetu, protože vybírám hotel pro výlet s dcerou k moři. Jsou to samozřejmě také individuální názory, podobně jako v umělecké kritice, ale nějak jim více důvěřuju, vypovídají o dojmu z pobytu bez ohledu na různé konotace a mají vcelku jasná kritéria.

9.6.2014 v 12:52 | Karma: 7,99 | Přečteno: 240x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Informace

Všeho na světě je příliš moc. Dřív bylo moc akorát Číňanů a to se dalo vydržet, protože byli daleko. Dnes je moc všeho a Číňani jsou blízko. Nejhorší a nejlepší je na tom to, že je i příliš mnoho úžasných jevů, krásných věcí a žen - v tom posledním zmíněném případě to však nevadí.

9.5.2014 v 1:31 | Karma: 12,85 | Přečteno: 787x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Sázka

Byli jsme (se Zorou Jandovou a Miroslavem Donutilem) před lety hosty posledních televizních Bolkovin, což reprezentovalo výlet do Olšan a velmi pěkně strávený den, cítil jsem se tam vždy jak v Jasné Poljaně. Semleli jsme kde co, účastníci besedy nás postupně opouštěli a nakonec jsme již pili jen ve třech – Bolek, producent Miloš Zapletal a já.

4.4.2014 v 1:55 | Karma: 19,97 | Přečteno: 1093x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Čím se lidi živí

To je neuvěřitelné. Když pomineme všechny druhy výroby předmětů, potravin a tak podobně, které přímo potřebujeme k životu fyzickému a jeho údržbě, zbývá mimořádně pestrý polyžánrový prostor. Odeberme z něj činnosti, které nějak souvisí s životem duchovním (a že se i tam najde pakáren dost) a pořád je ještě hodně velmi bizarních džobů.

7.3.2014 v 0:53 | Karma: 9,89 | Přečteno: 689x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Kde domov můj?

„Kdo složil naši státní hymnu?“ – ptá se učitelka. „Slepý žebrák.“ – odpovídá Pepíček. Poslouchal jsem na Nový rok naši hymnu, vážně zvláštní písnička. Začíná docela zmatečně na druhou dobu, melodie trochu připomíná židovský žalm (a když slyšel Mojžíš první tóny, přešel suchou nohou Mrtvé moře), mohl by to zpívat taky opilec, kterého Palivec vyhodil po zavírací hodině nebo Sudeťák po odsunu. Má hodně parodických verzí, víc jich sotva bude mít nějaká jiná hymna.

2.2.2014 v 12:53 | Karma: 21,34 | Přečteno: 1304x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Rok 2013

Absurdní divadlo je jediný druh umění, který ukazuje svět realisticky. Gabriel Laub

29.12.2013 v 2:07 | Karma: 19,38 | Přečteno: 1103x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Divadlo, stát a fotbal (oddychovka na sobotu) -

- mají jedno společné, potřebují pevnou ruku. Někdo musí sestavit tým, organizovat přípravu, rozdělovat úkoly v práci, říkat vtipy, určovat rytmus – prostě velet. Když to nefunguje, přichází malér - špatná inscenace, předčasné volby, ztráta nadějí na medaili.

7.12.2013 v 13:39 | Karma: 11,98 | Přečteno: 509x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Ptákoviny podle Aristofana

Na jaře roku 1989 měl tento veselý muzikál, který jsme napsali společně s Jiřím Žáčkem a režíroval Stanislav Moša, premiéru na Nové scéně ND v Praze - jde o známou alegorii ze světa ptáků. Byl to pokus o aktuální politickou satiru, který vzbudil pohoršení i radost, jak komu. Jiřina Švorcová odešla demonstrativně uprostřed představení s výkřiky, že “u toho teda nebude”, běžné obecenstvo žaslo, co je možné v Národním a překvapený tehdejší premier Adamec se o přestávce seznámil s Kocábem a Horáčkem. Na melodii internacionály se zpívalo:

31.10.2013 v 0:24 | Karma: 11,02 | Přečteno: 493x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Metály

Rozdáváme různá prestižní ocenění, diplomy a sošky – dokonce to bývá často spojeno s penězi či jinak hmotnými statky a dalšími bonusy. Většinou je to komické, ale někdy i dojemné. Je samozřejmě rozdíl, jestli dostáváte Nobelovu cenu za fyziku anebo pohár za vítězství v patovací soutěži na golfové akademii – vždy však jde tak trochu o slavnost, to jest věc veřejnou. Což je rozporuplné, protože důvod ocenění bývá věcí velmi osobní, intimní. Většinou jde o posedlost nebo chuť něco zkusit, dokončit, prozkoumat vlastní schopnosti...

23.10.2013 v 13:05 | Karma: 10,18 | Přečteno: 620x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Zázrak

Byl jsem včera na koncertě ruské klavíristky Olgy Kern ve Smetanově síni. Hrála Variace na Paganiniho téma a moll Sergeje Rachmaninova a hrála fantasticky.

20.9.2013 v 14:54 | Karma: 18,94 | Přečteno: 670x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Uprostřed léta

Vcelku nemá smysl komentovat skeč s odvoláním a následným přivoláním ředitele ND Jana Buriana prozatímním ministrem Jiřím Balvínem. Je to trapné a každému, kdo branži trochu zná, muselo být jasné, že se reakce dostaví i v parném létě. Že to nevěděl Jiří Rusnok, mě zklamalo, že si to neuvědomil Jiří Balvín, který se celý život mezi umělci pohybuje, je prostě lapsus, že by to bylo tím vedrem?

5.8.2013 v 9:13 | Karma: 18,47 | Přečteno: 607x | Diskuse| Ostatní

Zdenek Merta

Malý princ

Letní povídka pro Víkend MF DNES

28.7.2013 v 10:52 | Karma: 31,43 | Přečteno: 3884x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 14
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 995x
www.zdenekmerta.cz

Seznam rubrik