Čím se lidi živí

To je neuvěřitelné. Když pomineme všechny druhy výroby předmětů, potravin a tak podobně, které přímo potřebujeme k životu fyzickému a jeho údržbě, zbývá mimořádně pestrý polyžánrový prostor. Odeberme z něj činnosti, které nějak souvisí s životem duchovním (a že se i tam najde pakáren dost) a pořád je ještě hodně velmi bizarních džobů.

Tak například psychologové psů. Nejde o veterináře, ale ani o odborníky na duši homo sapiens. Vlastně možná, že ano, ale zabývají se myšlenkami a psychickými problémy psa. No bodejť by (někteří) psi neměli trable, třeba ti, kteří mají obarvenou a naondulovanou srst, pantofle, barevné kabátky a nalepené řasy.

Dobrý je testovač pachů. Celý den (celou pracovní dobu) čichá k podpaží cizích lidí, kteří testují deodoranty před uvedením na trh. Testovači pachů určí, který deodorant je nejúčinnější, to jest posléze nejprodávanější. Famózní a velmi americké.

Vařitel chlupů převařuje srst z různých zvířat a připravuje ji pro další industriální zpracování – tak logiku to nějakou má, ale musí to být maso. 

Upravovatel ovoce je něco jako balzamovač, snaží se prostě, aby artefakt pěkně vypadal. Pak se to šupne do hypermarketu a někteří z nás jsou nadšeni, jak jsou ta jabka krásně zelená (červená, fialová, žlutá…) 

V Tunisu jsou lékaři, kteří se specializují na vytváření neporušených hymenů pro nevěsty, které již svůj nevlastní - panna je zde velmi ceněna a lékaři kasírují spíše bohatší rodiny. V Guamu ovšem vzniklo úžasně protichůdné povolání – muži objíždějí venkov a deflorují panny, protože ty se tam ve stavu nevinnosti nesmějí vdávat. Je to prý také velmi dobře placené.

Žokej na velbloudích závodech není funkčně příliš daleko od těch, kteří rajtují koně. Ale přesto – jde většinou o děti (jsou lehké), nejlépe trochu zakrslé. Ovšem je fakt, že šejci dobře platí.

Odebírač hadího jedu – to je sice praktické (z odběrů  se vyrábí například sérum), ale rozhodně bych to nechtěl dělat. 

Hlídači lesních požárů sedí na vysokém posedu a čekají, až někde začne hořet. Potom brnknou na centrálu. To se mi zdá ok, do toho bych šel.

Lepič a mazač pásků – takže tato profese dodnes existuje v Českém rozhlase, alespoň papírově. Správně tušíte, že jde o magnetofonové pásky, které se nepoužívají už dvacet let.

Chodící reklama je dnes poměrně běžné zaměstnání nebo aspoň studentská brigáda, ale je to úchylárna.

Ochutnávač psího žrádla – tak to se mi zdá, že stačí název.

Výlovci golfových míčků se s dýchacími přístroji noří do jezírek na golfových hřištích a zachraňují ony bílé kouličky. Nijak mě to neuráží, je ovšem praktičtější lovit na hřištích, kde hrajou začátečníci, desperáti a opilci.

Suspension spočívá v zavěšení člověka za kůži v prostoru. Nejsem kompetentní to smysluplně komentovat, například zápas ve wrestlingu mi přijde mnohem debilnější.

No a herci? S radostí vám zahrají vše výše uvedené, eventuálně vymyslí další kraviny. Krásné, vznešené a nesmírně bizarní povolání.

(článek vyšel v Divadelních novinách)