Ale zároveň je to krásný lyrický song, i když se prý Smetanovi nelíbil a Janáček taky prskal, jenže už bylo pozdě. Že však reprezentuje tento lehce cynický a obratný národ je na pováženou, píseň spíše charakterizuje naši alternativnost a nerozhodnost, vybírání hymny v roce 1918 je pro mě trochu černým humorem (Wo ist mein Heim, mein Vaterland...). Vždyť máme svatého Václava, husity i Blanické rytíře, hymny jiných států mluví o burcování a upevnění národní hrdosti a my si dáme do názvu OTAZNÍK?
„Vzhůru, děti vlasti, den slávy nadešel!“ - ano to je Marseillaisa. Americká zase zpívá o hvězdami posetém praporu, který můžeme vidět za rozbřesku před bitvou. „Deutschland, Deutschland über alles“ – netřeba komentovat, už sice neexistuje, ale výpovědní hodnotu má stále. „Jeszcze Polska nie zginęła, kiedy my żyjemy“ – no to je snad jasné, i „Zachovej nám Hospodine...“ bylo státotvorné. Sovětsko – ruský oslavný hymnus je též síla, pozoruhodné je, že tři (a dva dost odlišné) texty na něj napsal starý lišák Michalkov - otec. V italské operní árii se sevřené šiky připravují na smrt, Maďaři prosí Boha o bohatství a Angličané samozřejmě chrání královnu.
Osobně jsem rád, že jsme se vyčlenili z té prvoplánové skupiny národů, které si libují v proklamacích a silných slovech a učinili klasický Cimrmanovský krok stranou. Ostatně ten, kdyby v osmnáctém roce netrčel ve Vídni a věděl, co se v Čechách děje, zajisté by napsal něco podobného. Také mě těší, že se naší první písní stal divadelní šlágr.
Zdá se, že o proslulost písničky se nevíce zasloužil Karel Strakatý, původní představitel slepého žebráka Mareše z Fidlovačky. Sjezdil v divadelním kostýmu i bez něj bezpočet štací a šířil nápěv tak důsledně, až se z něho stal hit. Bez manažerů, médií, bez facebooku to asi byla docela fuška. Chtěl bych tomuto zapomenutému obrozenci (i když – možná jen sháněl prachy) složit hold, protože mám píseň „Kde domov můj“ velmi rád a zažil jsem s ní pěkné chvíle. Posílám tímto uctivé pozdravy také Františku Škroupovi i Josefu Kajetánu Tylovi.
P.S.
Potulní umělci, vy, kteří do vyčerpání objíždíte českomoravské městyse se svými songy, neustávejte, prosím. Nikdy nevíte, co to může přinést.